Report z konference LAW FIT

Přesně před týdnem (13. května 2013) se na Fakultě Informačních Technologií ČVUT v Praze konala celodenní konference LAW FIT, jejímž hlavním letošním tématem byla „Odpovědnost na Internetu“. Víceméně se tedy pojednávalo o porušování autorského práva, kdo nese za co zodpovědnost apod. a na následujících řádcích si můžete přečíst report z těch (dle mého) nejzajímavšjších přednášek.

Markéta Prchalová

Česká Protipirátská Unie
Aktuální trendy porušování práv k audiovizuálním dílům v prostředí internetu

První přednášející celé konference byla naše první dáma v boji proti filmovému pirátství, ředitelka ČPU, Markéta Prchalová. Osobně jsem se na její přednášku asi těšil nejvíc protože jsem doufal, že například přijde s nějakými zajímavými statistikami a dozvím se něco nového. Moje očekávání však splnila jen z části. Na začátku došlo jen k obecnému představení práce ČPU, ale to předpokládám všichni znáte nazpaměť. Dalším bodem bylo představení způsobů, kterými se nejčastěji autorská práva porušují – nikoho asi moc nepřekvapí, že se jedná o warez fóra a blogy, share servery, torrenty a stránky s embeddovanými videi, přičemž nejvíce v hledáčku ČPU jsou momentálně share server a warez fóra, jelikož se zde točí opravdu velké peníze a právě stránky s vloženými videi k přehrávání. Kolem nich se konec konců točila podstatná část přednášky…

Podle Prchalové je vytvoření nové Video Index Site (VIS) poměrně jednoduché (což je pravda, stačí jednoduchý redakční systém, který si průměrný programátor napíše za odpoledne) a přitom výdělky z této činnosti mohou mnohdy dosahovat řádově miliony korun (Kinotip.cz). Navíc dodala, že vložení videa na stránky je sdělování díla veřejnosti, v čemž jí dal za pravdu i Nejvyšší soud (8 Tdo 137/2013), a je úplně jedno, kdo záznam na video hosting nahrál. Dalším, velmi častým, problémem administrátorů podobných stránek je fakt, že nereagují na výzvy ČPU – v České republice musíte reagovat na upozornění od každého, ne jen od vlastníka autorských práv (viz. dále).

Poté se Prchalová vrátila k share serverům, jako k dalšímu způsobu porušování autorského práva, který jim nejvíce leží v žaludku. Ty využívají faktu, že existuje více rozdílných výkladů některých nejasných částí zákona 480/2004 Sb., který omezuje odpovědnost některých provozovatelů, i když uploaderům nabízí peníze za stahování jejich souborů, většinu prostoru tvoří nelegální obsah a po upozornění dochází k jeho smazání až s prodlevou. Zajímavá byla čísla smazaných souborů za rok 2012 – 981 230 – a za první čtvrtletí 2013 – 602 123. Žebříček share serverů v počtu smazaných souborů suveréně věde HellShare následovaný Ulož.to (spolupracují a mají opatření proti opakovanému nahrávání jednou nahlášeného obsahu), CZShare, Share-Rapid, FastShare a WarServer. 

Matěj Vácha

společník advokátní kanceláře Pelikán, Krofta, Kohoutek
Odpovědnost za uživatelský obsah z pohledu uživatele a provozovatele datového úložiště

Druhá přednáška, možná o něco zajímavější než ta první, se týkala odpovědnosti za obsah. Na začátku byly zmíněny dvě kauzy: Sony vs. Universal (výrobce videokazet není zodpovědný za to, že na kazety je možné nahrávat obsah z televize) a MGM vs. Grokster (P2P služba odpovídá za porušování autorských práv, ke kterému dochází při jejím provozu). Dále byl uveden rozdíl mezi zákony ČR/EU a USA z pohledu upozorňování a reagování na nelegální obsah:

  • ČR/EU – Na nelegální obsah může upozornit každý (toto mimo jiné vedlo také k válkám mezi uploadery, kdy si mezi sebou navzájem nahlašovali odkazy, aby měli větší provizi) a provozovatel musí reagovat. Není však jeho povinností zabraňovat opětovnému nahrávání.
  • USA – Na nelegální obsah musí upozornit sám držitel autorských práv a provozovateli je dán prostor k vyjádření.

Dále musí provozovatel na legitimní výzvu reagovat bez zbytečných odkladů a z těchto aktivit by neměl mít přímý zisk.

Matěj Myška

Ústav práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity
Everyday I’m downloading: stahování u nás a v Evropě

Dle mého nejzajímavější přednáška celé konference, jelikož se zabývala „stahováním“ pro osobní potřebu, kolem kterého panuje velké množství mýtů. Hlavním problémem této vyjímky je to, že byla vytvořena ještě před velkým rozmachem stahování. Nicméně ano, podle ní do autorského práva nezasahuje ten, kdo pro vlastní potřebu bez finančního prospěchu vytvoří záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu. Jsou zde ale dvě velká „ale“ – tato vyjímka se vztahuje pouze na hudbu a filmy a je třeba „projít“ třístupňovým testem (obzvlášť na ten se velmi často zapomíná). Ten se skládá z následujících bodů:

  1. Výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených v tomto zákoně a to pouze tehdy,
  2. pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani
  3. jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

A zde se dostáváme k problému – každý si tyto tři body vykládá jinak, resp. tak, jak se mu to hodí. Zatímco ČPU tvrdí, že stahování z na první pohled nelegální zdroje tímto testem neprojde, jiní tvrdí, že uživatel nemusí zjišťovat původ stahovaného souboru. Je však třeba mít také na paměti, že na rozmnoženinu pro vlastní potřebu není právo, jinými slovy – pokud máte film chráněný DRM, nemůžete DRM odstranit za účelem zhotovení rozmnoženiny. S souvislosti s tím také uváděl, že zákon by se měl upřesnit na „rozmnoženinu z legálního zdroje“, což by, pokud jsem to správně pochopil, eliminovalo stahování právě ze share serverů.

Dále se věnoval také náhradní odměně pro autory (aka výpalné…), kde platíme poplatek z každého nosiče dat, tiskárny atd (na firmy se nevztahuje!). Zajímavou myšlenkou byl návrh, že by se zavedl jakýsi poplatek (například k připojení k internetu), kterým by si člověk předplatil stahování autorsky chráněného obsahu. Je mi jasné, že nyní se najde spoustu lidí, kteří budou křičet, proč by jejich babička z Horní Dolní (u které ideálně přes prázdniny protahají desítky GB) měla platit víc za něco co nedělá, ale to se najde u všeho.

Hana Gawlasová

advokátní kancelář Kinstellar
Může autorské právo ve své současné podobě přežít internet?

Náplní této přednášky bylo víceméně jediné – poukázat na to, že filmový průmysl zaspal dobu, boj s internetem prohrává a není ochoten hledat nové cesty distribuce. Na úvod mě pobavilo, když na otázku „Stahujete občas filmy z internetu?“ zvedla většina přednášejících ruku (kromě Markéty Prchalové samozřejmě). Nicméně jsem se nemohl zbavit dojmu, že se jedná jen o populistické omýlání zajetých pravd a přednáška tak nepřinesla mnoho nových informací. Nic to však nemění na faktu, že filmový průmysl skutečně zaspal dobu, rozděluje si svět na regiony a diví se, že v době globálního internetu, kde je úplně jedno, jestli jsem v ČR nebo kdesi v Asii, má každý BluRay release maximálně pár dní poté, co vyjde v prvním z nich a nečeká až na ten svůj, jak by si vydavatelé přáli.

Michal Matějka

advokátní kancelář Baker & McKenzie
Trestní odpovědnost právnických osob za porušení práv z duševního vlastnictví

Poslední pro mě zajímavou přednáškou byla zodpovědnost právnických osob, jelikož od 1.1.2012 lze za porušování autorského práva postihovat i je aniž by bylo nutné zjišťovat, kdo přesně zákon porušil. Do té doby šlo totiž postihovat pouze konkrétní osobu (jednatel, správnce sítě, konkrétní zaměstananec…). Co se trestů týče, je zde samozřejmě peněžitý trest, dále zákaz činnosti, propadnutí majetku, zveřejnění rozsudku nebo i kompletné zrušení právnické osoby. Aby však něco takového mohlo nastat, musí jednání vedoucí k porušování autorských práv probíhat v zájmu právnické osoby, v rámci nebo při činnosti a musí jednat:

  • statutární orgán nebo ten, kdo má právo za právnickou osobu jednat
  • ten, kdo za právnickou osobu vykonává řídící nebo kontrolní činnost
  • ten, kdo má rozhodující vliv na řízení právnické osoby
  • zaměstanec

Pro lepší pochopení uvedl Matějka tři příklady, na kterých vysvětlil, kdy je možné postihnout i právnickou osobu a kdy pouze zaměstnance:

  1. Jednatel společnosti řekne správci sítě, ať nainstaluje nelegální software. Postižitelný je jak jednatel (nařídil instalaci nelegálního software), tak správce sítě (nezabránil tomu). Vzhledem k tomu, že bylo jednáno v zájmu právnické osoby, lze postihnout i firmu.
  2. Zaměstnanec nainstaluje nelegální software bez vědomí jednatele, aby si ulehčil práci. Postižitelný je zaměstnanec a firma také, jelikož nemá dostatečné kontrolní mechanismy, aby tomuto jednání předešla.
  3. Zaměstnanec nainstaluje nelegální software, aby mohl v pracovní době hrát hry. Lze postihnout pouze zaměstnance, jelikož hraní v pracovní době není jednání v zájmu firmy.

Je dobré zmínit, že této zodpovědnosti se zbavit nelze, leda pokud firma neučinní všechny dostupné právní (předpisy…) a technické (pravidelná kontrola, audity…) ochrany.

 

Poznámky pod čarou

Samotná konference byla rozdělena do čtyř bloků a dohromady na ní bylo 16 přednášek. Já vybral pouze ty, které jistým způsobem souviseli s autorským zákonem a odpovědností v souvistlosti s ním. Následuje už jen v bodech pár mých poznámek a postřehů…

  • Je zajímavé poslouchat, jak si Prchalová stěžuje na share servery vydělávající miliony korun s tím, že náklady na provoz jsou pouze zlomek výdělku a v další odpovědi říká, že vydavatelé si podobný „share server“ dovolit nemůžou, protože je to drahé na provoz a výdělky nejsou nic moc (konkrétně řekla, že ví, že je v digitálních distribucích budoucnost, ale že to nejsou share servery, protože u nich se platí málo nebo vůbec).
  • Myška vypíchl, že by bylo třeba lépe zpracovat vyjímky, aby měli jen jeden výklad s každý je pochopil stejně. V současné době soudy neví, jak se k věci postavit a tak pouze opakují (doslovně) třístupňový test.
  • Na dotaz, proč jsou filmy drahé Prchalová odpověděla, že jsme bohužel malý trh a náklady na tvorbu české verze se musí rozpočítat do menšího počtu prodaných kopií.

A na úplný závěr ještě pár zajímavých odkazů, které byly na přednáškách uvedeny:

5 Comments:

  1. Share servery

    Kdyz jsou majitele shareserveru schopni vydelat na provoz a jeste na tom vydelat miliony, proc to nezvladnou take sami vydavatele. Vzdyt se mohou spojit a udelat jeden legalni server take vydelavat miliony. Ale to by se muselo chtit a ne jen blbe kecat. Ten cas co venuji vymahani svych prav, tak mohli venovat tomuhle.

  2. Dokud tady budou lidé jako Prchalová a majitelé autorských práv se budou chovat jako v roce 1990, tak se nic nezmění. Klidně bych se vsadil, že kdyby v ČR existovalo něco jako Netflix, tak se každý na stahování vykašle. A taky bych se klidně vsadil, že cena by byla aspoň 1000/měsíc, protože jsme přece specifický trh. Toto celé je jen jeden velký začarovaný kruh.

    • K té ceně jsem dopsal jednu poznámku pod čarou, kterou jsi mi svojí zmínkou připomněl, kde Prchalová osvětluje, proč u nás filmy stojí, tolik kolik stojí.

      Druhá věc – nemyslím si, že by stahování vymizelo, resp. by nevymizelo přímo kvůli tomu, že by zde byla pohodlná legální služba. Velké množství uživatelů (a vidím je i ve svém okolí) notoricky odmítá platit byť pár korun (např. hru, u které prosedí desítky hodin, si na Steamu v akci nekoupí ani za 20Kč) jenom proto, že přece „proč platit, když to tady mám zadarmo“. A co občas pročítám warez fóra, lidem už se nechce platit ani těch pár korun za kredit na share servery (a to teď nemluvím o extrémech typu HellShare). S nadsázkou mám pocit, že dnešní stahovači si budou časem nárokovat připojení 1Gbit přímo do domu, 1TB disky za ~20Kč a po uploaderech budou chtít, aby jim obsah nahrávali přímo do počítače a rovnou instalovali. Občas se člověk nestačí divit, co se po fórech a share serverech nyní pohybuje :-)

    • Tím pádem ale není problém prodávat anglickou verzi bez dodatečných nákladů za stejné peníze. Já se třeba jinak než v originále nedívám, protože většina dabovaných filmů a seriálů je u nás na strašné úrovni a kazí to celý zážitek. Kolik by to koupilo lidí si netroufám odhadnout, ale to není podle mě podstatné – žádné náklady navíc by přece nevznikly, jak už jsme psal.

    • Zde Prchalová tvrdila, že když to zkoušeli (nevím kdy ani jaký film), prodejnost byla minimální. Na jednu stranu chápu, že vydávat obě verze by náklad zvětšilo a těžko říct, jaká by byla návratnost, na druhou stranu to ale jen podporuje tvrzení, že digitální distribuce, kde by na serverech prodejce byl jeden soubor v CZ a druhý v původním znění s titulky, by tento problém vyřešila.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.